|
 |
|
|
... jediné
stéblo,
když je tráva?
Já se vám omlouvám,
prosím jen o pár slov.
Když jsem se zhroutil bolestmi
a smrt si již naslinila prst,
aby mi zhasila
červený plamínek krve,
přišla ta, která mi byla nejblíže,
poklekla vedle mě
a sklonila se níž,
aby mi dlouhými polibky jako utopenci
nadechla do plic svůj sladký ... |
|
|
|
|
|
|
|
|
... věčně svítí.
S hladovými se chceme nasytiti —
zde je naše první zastavení.
Do prázdných talířků oči své k noclehu položíme,
z krve a ze sazí básničku vystavíme,
básničku jako velikonoční svíci,
bílou, svítící, potěšující,
o cestě k ráji.
Lidé
lidem... |
|
|
|
|
|
