|
|
|
...
Nechtěl jsem si dát hádat,
měl jsem strach.
Vzala mi ruku násilím
a rozhněvaně křikla:
Budeš dlouho živ!
A znělo to jako hrozba!
Co jsem se napsal rondelů a písní!
Byla válka na všech stranách světa
a na všech stranách světa
bylo smutno.
A přece jsem šeptal náušnicím s routou
milostné verše.
Za ... |
|
|
|
|
|
|
|
... tebe jak zlatý hřeb půl roku v nemoci mě protínala,
když bylo hůř, i bolela víc, když bylo lépe, též pomáhala.
Ale dnes sbohem, děvčátko, dnes už vše marné je, dnes napsal jsem list,
v nějž složil jsem zlatý ten hřeb a ten největší sten,
neb v umírání každý sám musí být a každý opuštěn.
Až umřu, na světě nic se ne... |
|
|
|
|
|
|